O mně

Hanka Zemanová

Narodila jsem se v Praze v roce 1975. Vystudovala jsem Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Už téměř deset let žiju na venkově nedaleko Sedlčan, kde jsem trávila prázdniny a volné chvíle u svého dědečka.  Mám dvě dcery, sedmiletou Natálku a tříletou Elišku.

Moje podnikatelské aktivity

Už během dokončování studia na vysoké škole jsme s bývalým manželem začali podnikat v oblasti biopotravin. Pomohli jsme založit Pro-bio ligu, která se zabývá  osvětou v oblasti ekologického zemědělství a biopotravin. Provozovali jsme tři bioprodejny a biorestauraci  Albio a  v roce 2006, poté co jsme se odstěhovali z Prahy a prodali naše podíly ve společnosti Albio, jsme založili známou rodinnou Biopekárnu Zemanka.  Během té doby jsem porodila dvě dcery a napsala dvě knihy a zjistila jsem, že psaní a celková tvorba knih a péče o děti mě moc baví a skvěle se to dá kloubit dohromady. Pro mě asi lépe než být ženou-matkou-podnikatelkou….A tak cítím, že  péče o rodinu a psaní dalších knih budou v nejbližších letech mou hlavní náplní. 

Knihy, které jsem napsala

Mnoho let spolupracuji s řadou médií a stala jsem se tak hlavní mediální tváří zdravého vaření z biopotravin a přirozeného zdravého životního stylu.
Nejvíce jsem se ale pracovně našla v psaní knih. Napsala jsem dvě nejprodávanější knihy o biopotravinách: Biokuchařku a BioAbecedář Hanky Zemanové. Obě knihy jsem tvořila vlastně od začátku do konce. Znamená to, že píšu všechny texty, ale také rozhoduju, jak bude vypadat každá stránka knihy, kde bude jaký obrázek, kde bude jaké písmo….a to mě moc baví a vzrušuje, protože cítím, že tím vším mohu komunikovat a sdílet se svými čtenáři a čtenářkami. Jsem vděčná, že mám tým skvělých spolupracovnic, které všechny mé nápady spolu se svými kreativními vklady realizují ….Je to recenzentka Margit Slimáková, fotografka Alenka Hrbková s výbornými food stylistkami,  grafička Katka Kamenická a  malířka Markéta Kotková…všem děkuji. Jsem vděčná, že mohu dělat  práci, která mě baví, naplňuje, která má smysl a skrze kterou pomáhám dalším lidem.


Můj přístup k biopotravinám…

Ráda razím heslo, že „I když je otec nemoci neznámý, matkou je vždy strava“, proto považuji kvalitní stravu za nejjednodušší cestu, jak můžeme snížit „chemický koktejl“  a rozzářit naše tělo zevnitř. Jsem přesvědčená, že každá malá změna má smysl  a každý z nás může ve svém každodenním životě něco změnit, a tím žít zdravěji a ohleduplněji k přírodě i svému zdraví. Zároveň jsem proti všem extrémům a jednostranným až dogmatickým přístupům a myslím, že nic se nesmí přehánět a nejlepší je stále a ve všem hledat zlatou střední cestu a rovnováhu.
Nemám ráda, když se biopotraviny spojují s módou a příliš se spekuluje o jejich kvalitě, nebo když se označují  jako ne-normální  potraviny.  Biopotraviny jsou základní dary přírody pro naši výživu, vždyť před sto lety bylo bio přece všechno a nikdo to nijak nezpochybňoval… 
 
Co pro mě znamená žít zdravě…

Žít zdravě podle mě znamená hlavně žít radostně a ve všech směrech vyrovnaně, mít poklidnou mysl, mít práci, která nás těší, být vděčný za všechny dary obyčejného života, chovat se ohleduplně a laskavě, pečovat o dobré mezilidské vztahy, jíst zdravě v souladu s tradicí a sezónností, pohybovat se přiměřeně své kondici, žít své sny, které nás naplňují vášní, řídit se zdravým selským rozumem a nepodléhat žádným módním vlnám a to ani těm stravovacím.

Moje životní filozofie:

Každodenně se řídím heslem, že „nikdy nemohu změnit okolí, jediné co je v mé moci je změnit sama sebe, svůj přístup a své vnímání všeho, co se mi v životě děje“.  Věřím, že nic není náhoda a že vše má svůj vnitřní smysl a řád. Věřím, že vše má svůj pravý čas, že vždy jsem ve správný čas na správném místě, tím pádem mi nic neutíká a  vždy se ke mně dostanou ty pravé informace a lidi, které právě teď potřebuji ke své životní cestě. Proto jsem (většinou) v klidu a netlačím na věci, které musí dozrát v pravý čas. Je to jedna z velkých změn v mém životě, který býval dříve uspěchaný a jakoby mi stále chyběl čas…A když je mi hodně těžko, nebo se děje něco, co mě trápí, tak se dívám na ceduli v kuchyni nad sporákem, kde mám napsáno: „Všechno je právě teď v božím a dokonalém pořádku“.  V náročných chvílích jsem se naučila sledovat vše, co se děje jako zajímavý filmový příběh. Denně tak prožívám pocit, že každý další moment mého příběhu přináší nějaké dobrodružství a možná i tajemství, užívám si všednost i záhadnost  života s pokorou k řádu světa, protože nevím, jak věci dopadnou a ani si netroufám určovat, jak by nejlépe dopadnout měly. Protože prostě nevím, co je pro mne a mé nejbližší nejlepší. A tak se každé ráno znovu těším, co mi život ten den přinese…